Děti a domácnost: Jak zařídit rodinný dům, který nezblázní rodiče

Když jsem poprvé vstoupila do svého starého bytu v přízemí tovární haly, ze stropu trčely rezivějící trámy a podlaha byla z hrubého betonu. Místnost byla obrovská, ale zároveň prázdná jako hangár. První noc jsem spala na matraci přímo na zemi, protože postel s úložným prostorem, kterou jsem chtěla, se do výtahu nevešla. Právě tady jsem začala chápat, že loft styl interiéru není jen o vkusu, ale o hledání rovnováhy mezi drsnou minulostí prostoru a touhou po pohodlí. Klíčem je přijmout nedokonalosti, jako jsou zbývající stopy po strojích na cihlové zdi, a zároveň přidat prvky, které místnost zlidš


Další překážkou je nedostatek skříní. V loftu nemáte chodby ani vestavěné zdi, kam byste schovali zimní bundy a ložní prádlo. Vše je na očích. Musela jsem vymyslet, kam uložit deky a prostěradla, která by jinak ležela na židlích. Při stavbě postele s úložným prostorem jsem zvolila kovový rám, který ladí s průmyslovými trubkami na stropě. Pod matrací jsou hluboké šuplíky, kam se vejde celá sezónní výbava. Aby to nebylo obyčejné, dala jsem na postel matraci s výškou 22 cm a složeným jádrem z pružin a paměťové pěny, která nepropouští chlad od betonové podl


Mám jednu oblíbenou fintu na malé byty, kde hosté spí na rozkládacím gauči a vy potřebujete, aby místnost fungovala jako obývák i ložnice. Natřete strop o dva odstíny světlejší než stěny. Zní to jako detail, ale funguje to. V jednom projektu jsme použili trendy wall colors v podobě teplé terakotové na spodní polovinu stěny – do výšky 120 cm – a zbytek nechali v bílé. Nad tuto linku pak visela postel s úložným prostorem v bílém provedení. Najednou místnost působila vyšší a prostornější, i když reálně měla jen 2,5 metru na šířku. Hosté si chválili, že si můžou sednout na kraj postele, aniž by se bouchli hlavou o pol


Když se řekne family home with kids, většina lidí si představí dokonale uklizený obývák z katalogu. Realita je ale jiná. Místo bílého koberce máte na podlaze rozsypané lega, v křesle schovaný nedojedený rohlík a na stěně fixou nakreslený abstraktní obraz. Než abyste bojovali s nevyhnutelným, je lepší prostor přizpůsobit tak, aby přežil i nápor batolat a zároveň neztratil špetku dospěláckého vkusu. Klíčem je promyslet každý centimetr, protože v rodinném bydlení platí, že největším nepřítelem je prázdné místo – okamžitě ho obsadí hračky nebo rozložené puzzle. Mně osobně zachránila život kombinace pevného dřeva a pratelných materiálů. Žádná skleněná konferenční stolky, žádné hedvábné polštáře. Vyplatí se investovat do nábytku, který má dvě funkce najednou, a hlavně do těch kousků, které vydrží kopance i omylem politý d�


Materiály jsou druhá polovina úspěchu. Když jsem zařizovala náš obývák, toužila jsem po sametové sedačce. Kamarádka mě varovala, že je to hazard s malými dětmi. Nakonec jsem ji koupila, ale s vědomím, že jde o moderní velvet upholstery s ochranným nástřikem. Výsledek? Káva se vsákne do utěrky dřív, než se vsákne do látky. Dětské prstíky od čokolády jdou setřít vlhkým hadříkem. A ten hebký povrch je příjemný na dotek, když si večer lehnete s knížkou. Samozřejmě, pokud máte batole ve fázi, kdy všechno kouše, raději pořiďte pratelný potah. Ale jinak má samet obrovskou výhodu – netrhá se tak snadno jako len a nejsou na něm vidět fleky jako na bavlně. Stačí jednou týdně vysát kartáčovým nástavcem a je to. Nikdo nepozná, že u vás doma bydlí dvě malé bes


Pamatuji si, jak jsme se báli, že laminátová podlaha bude v ložnici příliš studená na bosé nohy. Vyřešili jsme to kombinací s kobercovým běhounem podél postele. Ráno si stoupnete na měkký flok a zbytek místnosti zůstává prakticky bezúdržbový. Pokud máte v ložnici pohovku nebo křeslo s sametovým čalouněním, laminát pod ním nebude trpět žmolkováním ani vlhkostí, což by se u masivního dřeva stát mohlo. Zvláště u levnějších sedacích souprav, kde se látka snáší hůře, oceníte, že podlaha nepojme skvrny od odřených nohou. A když už jsme u pohodlí – klik-klak mechanismus u rozkládací pohovky funguje nejlépe na rovném, neklouzavém povrchu, což laminát perfektně splň


Když jsem před pěti lety rekonstruovala malý byt o čtyřiačtyřiceti metrech, narazila jsem na klasický problém každého, kdo bydlí v paneláku. Stěny byly holé, omítka sice čerstvá, ale každý krok sousedů nade mnou zněl jako přesný opak baletu. Zkoušela jsem koberce, těžké závěsy, dokonce i korkovou nástěnku. Nic nezabralo tak, jako když jsem poprvé nainstalovala textilní wall panels do ložnice. Tyhle panely nejsou jen dekorace. Mají strukturu, která pohlcuje hluk, a hlavně – dělají z místnosti kokon. Moje ložnice má rozměry tři krát čtyři metry. Na jednu stěnu jsem dala tmavě šedé panely s vysokým vlasem a najednou se místnost stáhla do útulného objetí. Žádná ozvěna, žádný pocit prázdnoty. A to mi otevřelo oči pro jejich další využi